Podporujeme

Pôžička bez príjmu vám pomôže preklenúť obdobie bez dostatku financií.



Trpělivost růže přináší

Pan Ondřej seděl za stolem, hleděl kamsi do dáli a usilovně přemýšlel, co si počít. Jeho Zuzana se mu měnila před očima ze dne na den. Vzpomínal, jak ještě nedávno byli spolu na plese a jeho nádherná žena jen zářila. Všichni mu záviděli, jak je krásná a zábavná, vždy samý úsměv a plno veselí. Byl pyšný, že zrovna ona, nádherná Zuzana, je jeho ženou.

Avšak dnes je vše jinak. Když chtěl opět i letos jít se svou ženou na ples, odmítla to. Myslel si, že se s ní něco děje, že ji snad něco trápí a ples by mohl být pro ni rozptýlením jako vždy. Mýlil se.

Zuzana se velmi změnila za uplynulý rok. Vůbec to nechápal. Ona, která se vždy tak ráda oblékala podle poslední módy, byla vždy pěkně upravená, zkrátka šik. A dnes jako by to ani nebyla ona.

Najednou zcela změnila své oblékání, svůj způsob řeči. Ano, najednou začala hovořit tak zvláštně, bylo to sice hezké, libozvučné, ale podivné. Stejně by s ní nikam nyní nemohl, musel by se za ni stydět. Je jako z minulého století. Stále nosí jen ty dlouhé šaty. Proč? Proč najednou, co se to s ní stalo?

Každou neděli dopoledne někam odchází a říká, že do lesa. Pan Ondřej nevěděl, proč to vše najednou dělá. To bude asi tou knihou, napadlo jej, co teď nyní stále čte. To jí jistě někdo popletl hlavu. Vždyť dříve se jej na vše ptala, dala na jeho dobré rady. A nyní? Vše je jinak. Je taková mnohem tišší, i když veselá je stále, ale je jiná, tak jiná. Připustil sice, že chvílemi zachytával zvláštní jas půvabu, který dříve nemívala. To se však dnes nehodí, aby se žena takto projevovala. To se jí budou jistě všichni posmívat.

S těmito myšlenkami vstal, šel ke knihovně a vzal do ruky knihu, kterou poslední rok četla stále dokola jeho Zuzana.

To by bylo, abych zde nenašel věci, které jí snadno vyvrátím, a pak ji donutím, aby se vzpamatovala. Vždyť takto o ni přijdu! Na to měl pan Ondřej svojí Zuzanu moc rád, aby ji nechal jen tak, napospas nějakým bláznům, kteří jí pletou hlavu.

Sedl si znovu ke stolu, otevřel knihu a začal v ní jen tak listovat. Vynořovaly se zde různé věty, které na něho působily zcela nevěrohodně. Nedokázal dále číst, a tak knihu zase zavřel s nepochopením, jak jen to může jeho žena číst.

Paní Zuzana byla právě v lese. Jarní sluníčko nádherně hřálo a ona se nořila do svých myšlenek.

"Pane, děkuji Ti za poznání té nádhery celého Tvého díla Stvoření, které jsem směla poznat. Děkuji Ti, že jsem směla nalézt odpovědi na všechny své otázky, které mne před tím trápily. Již vím, co je to Spravedlnost, co je to Tvá Láska, a hlavně již vím, proč jsem zde. Jaký to vše má smysl. Jsem tolik šťastná. Jen mne stále srdce bolí, že můj Ondřej vše odmítá a ani vlastně neví, co odmítá.

Já vím, že kdyby opravdu chtěl a do hloubky zkoumal, co prožívám, co mne nyní naplňuje, jsem si jistá, že by neváhal ani chvilku. Já vím, že jsem mnohé zavinila tím, jak jsem dosud žila. Vzala jsem mu tak možnost přirozeně prožívat čisté ženské působení takové, jaké by mělo být. Ano, chápu, že se nyní leká té mé změny, avšak nemohu jinak. Nemohu nechat vše to, co jsem poznala, jen tak přečtené, aniž bych to přijala do svého života. Stále vzpomínám na chvíli, kdy jsem byla u jezera v plavkách a četla si o ženském studu. Myslela jsem si, že se v tu chvíli propadnu hanbou. Tak rychle jsem se oblékla a odešla pryč, že jsem ani nebyla schopná mému Ondřejovi něco vysvětlit.

Je to vše tak těžké, ale vím, že již nemohu jinak.

Pane, prosím, dej mi sílu, abych to vše vydržela, abych mohla jít stále kupředu, ke Světlu, a aby můj Ondřej mohl jít se mnou.

Ano, budu trpělivá a vydržím to. Vždyť mou posilou jsou vždy tyto vzácné chvíle, kdy ničím nerušena mohu naslouchat celé přírodě a v nádherných obrazech pak smím zachytávat odlesk nebeských zahrad.

Děkuji, Pane, děkuji."

Pan Ondřej se konečně dočkal. Jeho Zuzana se vrátila domů a šla mu chystat oběd. Již, již chtěl na ni udeřit a vše jí vysvětlit, ale když spatřil její oči, nemohl. Bylo v nich něco nadpozemsky krásného, co mu nedovolovalo ani promluvit, natož se hněvat. Nechal to být a říkal si, že zítra na to bude vhodnější doba. Ale vhodnější doba nepřicházela.

Paní Zuzana jen zářila. Byla usměvavá, vlídná, laskavá, i když pan Ondřej nebýval vždy zrovna dobře naladěný. Také jej vždy dráždilo, když si Zuzana před jídlem dala ruce do klína, zavřela oči a takto tiše vždy seděla nějakou chvíli, než začala jíst. Asi se modlí, napadlo jej. Bylo to pro něho těžko přijatelné, avšak nedokázal na to nic říci, protože cítil jistou posvátnost, vyzařující z její tváře, která mu nedovolovala tuto chvíli narušit.

Nyní se však pan Ondřej rozhodl, že vše prozkoumá opravdu pořádně, neboť již nevěděl jak dál. Na počátku si myslel, že to Zuzanu časem přejde a pak bude vše zase jako dřív, ale nejen, že nepřešlo, naopak. Ona byla stále pevnější a přesvědčivější ve všem, co konala. Již se mu tolik vzdálila, ale přesto musel uznat, že je mu s ní moc dobře. Co to tedy je za divnost, to nemá obdoby. A tak se pan Ondřej pustil opravdu do vážného čtení. Vzal si tužku a papír, že si bude dělat poznámky vždy, když najde nějaké nesrovnalosti, aby pak vše své ženě objasnil.

Nejprve držel při čtení tužku v ruce, aby si vše mohl hned zapisovat. Když četl již 3 hodiny bez jediné zapsané poznámky, odložil tužku stranou. Při dalším a dalším čtení, s každou novou kapitolou, zjišťoval, že stále nenachází nic, co by mu nesouznělo s jeho nitrem. Náhle zjistil, že jej kniha zcela pohltila, a že je nemožné přestat číst.

Před očima se mu vynořovalo poznání, které bylo zcela nové, ale které vlastně znal. Jeho duch jen přitakal:

"Ano, to vím, to znám, já jen na to vše zapomněl."

"Zuzanko, Zuzanko, moje, proč jsi mi neřekla, jaký poklad jsi objevila? Vždyť bych se nemusel takovou dobu trápit, že tě někdo snad uhranul."

Paní Zuzana se usmála, v očích jí zajiskřilo a řekla:

"Můj milý Ondřeji, říkala jsem ti to celou dobu vším, co jsem konala, ale nechtěl jsi to slyšet. Potřeboval jsi jen čas a opravdový důvod, proč začít číst tuto vzácnou knihu. Vidíš, že opravdu platí to, co říkávala moje babička, že trpělivost růže přináší."

"A láska hory přenáší, moje Zuzanko, vždyť já bych to vše kvůli nikomu jinému nevydržel. Ale bál jsem se, moc jsem se o tebe bál, že tě ztratím."

Poznámka autorky:

Nebojme se tedy zkoumat vše do hloubky a neodmítejme hned věci nové či jiné jen proto, že je tak většina lidí nekoná.

Jedině poctivé zkoumání, které vychází z naší touhy opravdu věc poznat a pochopit, nás může vést k Pravdě. Jedině v trpělivosti můžeme dojít až tam, kam se to na první pohled zdá být nemožné. Jedině láska v našem srdci nás dokáže přenést přes všechna úskalí a překážky, a také zjistíme, jak doopravdy je plný a pravý náš vztah ke druhému. Jedině ten pravý a vroucí vztah vydrží vše. Musíme se však o to ze všech sil přičinit.

Můžeme tedy říci, že kdyby paní Zuzana nemilovala opravdově svého Ondřeje, nevydržela by tlak a tíhu na ni doléhající a nedokázala by udržet v sobě stále láskyplný přístup ke svému muži.

Kdyby pan Ondřej nemiloval svou Zuzanu tak opravdově, nevydržel by její změnu a raději by svou ženu opustil, aby mohl jít svou známou cestou dál v domnění, že se jeho žena pomátla na rozumu.

Pamatujme tedy, že trpělivost růže přináší a láska hory přenáší. To má tisícero podob a platí to vždy ve všem.



Komentáře k článku

 
Pôžička bez ručenia |

Vytvořenou službou WEP.sk - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránok