Podporujeme

Pôžička bez príjmu vám pomôže preklenúť obdobie bez dostatku financií.



Rytířský slib - 2.část

Jednoho večera seděl starý Orion právě nad touto knihou, četl si v ní a vzpomínal. Dostal se až k poslední straně. Pak vzal ještě brk a na zadní stranu napsal: Pravda vítězí!

Protože byl již unavený, ulehl do postele a usnul. Ráno se však již neprobudil. Opustil staré unavené tělo.

Jeho duch však putoval dál za Světlem, až se ocitl v krásném kraji. Rozhlížel se kolem sebe a náhle spatřil, jak se k němu přibližují dva muži. Mile ho překvapilo, když v mužích poznal své přátele - Vilhelma a Ortise. Radostně se spolu přivítali a pak ho odvedli do krásného bílého domu, který se podobal spíše chrámu. V domě na ně čekal vysoký ušlechtilý muž, který Oriona vřele přivítal. A pak pravil:

"Orione, dobře si plnil svou službu na Zemi. Jsme s tebou velice spokojeni. Žil jsi dobře, opravdovým životem statečného a moudrého rytíře. Nyní si můžeš jít na nějaký čas odpočinout do svého domu. Až nadejde čas, přihlásíš se opět do služby."

Po těchto slovech se všichni rozloučili a Vilhelm a Ortis doprovodili Oriona do jeho skromného, avšak hezkého domu.

Již před vchodem na něho čekalo další milé překvapení. Stála tam u zdobené brány jeho pozemská žena Miriam. Orion neskrýval svou velkou radost a objal ji.

"Miriam, ty budeš žít se mnou v domě i zde?"

A Miriam odpověděla: "Budeš-li si to přát, ráda s tebou zůstanu. Jen se již nejmenuji Miriam. To bylo mé pozemské jméno. Zde se jmenuji Maja."

Orion přikývl: "Ano, budu rád, když zde se mnou zůstaneš, Majo."

Pak se na chvíli zamyslel a otázal se: "A co já? Jak se zde jmenuji já?"

"Ty jsi zatím stále Orion," odpověděla Maja.

"Och, to jsem rád. Již jsem s mým jménem tak nějak srostlý."

Ortis se také přidal: "I já však mám již jiné jméno. Nyní se jmenuji Ondřej."

Orion se trochu podivil: "A pročpak vy máte jiná jména a já mám stejné jako na Zemi? A co ty Vilhelme, ty máš také jiné jméno?"

Na to Vilhelm odpověděl: "I já mám stejné jméno jako na Zemi. Záleží pouze na vyzařování člověka. Ty se stále zachvíváš ve jméně Orion."

Poté se přátelé rozloučili a Orion s Majou odešli do domu. Hezky si Orion odpočinul. Prohlédl si dobře i okolí jejich domu. Avšak za pár dní byl již jako na trní a toužil opět po nějaké službě. Jeho touha byla okamžitě vyslyšena. Orion byl zavolán před muže, jenž jej po příchodu přivítal a jenž se jmenoval Arazim. Ten se Oriona otázal:

"Chtěl bys, Orione, pomáhat pozemským lidem v jejich službě jako duchovní pomocník?"

Orion ani na okamžik neváhal s odpovědí: "Ano, půjdu pomáhat pozemským lidem."

Arazim se pousmál a pravil: "Jsem rád, že ses takto rozhodl. Avšak tato služba je nelehká. Však uvidíš. Dva tví přátelé již tuto službu nějaký čas vykonávají. Mohou se s tebou podělit o zkušenosti."

A Orion tedy začal vykonávat službu duchovního pomocníka. Z počátku byl nadšený, ale po krátkém čase z něho nadšení opadlo, když zjistil, jak moc je tato služba náročná.

Jak šel čas, bylo to stále těžší a těžší a také čím dál více smutnější, když muži viděli, kam se Země pod tíhou temna řítí. Vždyť ti pozemští lidé nepoznali ani Syna Člověka! Tak obrovskou milost, která se jim dostala.

Ve všech třech mužích vyvstala náhle nová touha. Obléci si znovu pozemský šat, jít na pomoc Zemi a zvěstovat o Synu Člověka. A tu se opět ocitli před Arazimem, který jejich touhu vyslyšel. Souhlasil s tím a dával jim několik rad na cestu.

"Vím, že jste odvážní a moudří muži, a také že máte již mnoho vykonané služby za sebou. Ale nyní na vás na Zemi bude číhat mnoho nástrah a lákadel, kvůli kterým můžete zbloudit a zapomenout na to, proč jste vlastně na Zemi přišli. Věřím vám a zároveň se o vás trochu bojím. Dám vám na tuto pouť jedny z nejlepších duchovních pomocníků. Naslouchejte jim. Oni vás povedou, protože bude mnohdy těžké vyznat se v temných bažinách a nalézt pevnou půdu pod nohama. Ale zároveň můžete vykonat také mnoho práce a Zemi vytrhnout ze spárů temna. Nyní jděte a dobře se připravte. Za několik dní odplujete na ostrov, kde se připravíte na pozemské vtělení."

A tak se i stalo.

Orion ještě před odchodem požádal Maju, aby šla na Zem s ním, ale Maja již nechtěla. Vykonávala zde službu, ve které byla moc šťastná. I Orion si toho všiml. Ještě kdysi na Zemi bývala Maja - tehdy ještě Miriam, taková vážná až smutná. A zde byla radostná a veselá.

Nechtěl ji tedy nutit. Hřálo ho u srdce, když mu alespoň slíbila, že bude jeho pomocnicí a její láska ho bude stále provázet.

Nastal den loučení a brzy po něm i vtělení do pozemského těla. Všichni tři muži se zrodili do České Země, ač každý na jiném místě. Ale nebyli od sebe až tak daleko, aby se nemohli později setkat. Každý měl dobře poznat svůj kraj, aby v něm pak mohl působit.

Ondřej dostal pozemské jméno opět Ondřej, Vilhelm dostal jméno Vilém a Orion se jmenoval Adrian.

Uběhlo několik let a Adrian dorostl v mladého muže. Neměl mnoho přátel, jelikož jeho zájmy a názory se dosti lišily od jeho vrstevníků. Ač byl sportovně nadaný, nebavil ho žádný sport, jelikož v něm nenacházel smyslu. Ani žádná zábavná centra nenavštěvoval, protože mu to přišlo příliš plytké a někdy tím byl až znechucen. Jeho duše volala po ideálu, ale žádný nenacházel. Nejraději se ve volných chvílích toulal po lesích. Tam svou duši mohl otevřít dokořán. Tam mu bývalo dobře.

Jednoho krásného letního dne se opět vypravil do lesa, kde chtěl i přenocovat. Putoval po krásném kraji a když se začalo smrákat, usadil se na jednom vhodném místě a rozdělal oheň. Nachystal si něco malého k snědku a ohříval si to v kotlíku nad ohněm. Tu uslyšel kroky a hlasy a proto zpozorněl. Hlasy se blížily čím dále více k němu.

Náhle se ze tmy vynořili dva mladí muži s batohy na zádech. "Ahoj!" pozdravili a Adrian jim odpověděl.

Chvíli nesměle postávali a dívali se do ohně. Načež je Adrian pobídl: "Tak se u nás posaďte, ať nám nevynesete spaní."

Poté se mladí muži trochu osmělili a jeden z nich se zeptal: "Ty zde budeš asi nocovat, že? Myslíš, že bychom se sem také ještě vešli? Nevadila by ti naše společnost?"

"Ale jistě, místa je tu dost," odpověděl Adrian. Pak jim ještě nabídl svou večeři, ale mladí muži měli svou vlastní.

Navzájem se představili a pak se dali do hovoru. Povídali si téměř až do rozednění. Takto hezky si Adrian s nikým dlouho nepopovídal. Zdálo se, že mají všichni tři stejné touhy a podobné názory. Ba v jednu chvíli, když se Adrian díval do ohně, probudil se v něm zvláštní pocit, jako kdyby toto již někdy prožil. A přišlo mu, jako by i ty dva mladé muže znal již mnoho let, ač je do dnešního dne nikdy neviděl.

Druhý den putovali dál společně. V Adrianově nitru se stále něco ozývalo, ale nerozuměl tomu. Přitom mu bylo tak krásně. Takto šťastný se již dlouho necítil. Jejich pouť jim však náhle překazilo počasí. Obloha se zatáhla a začalo dost silně a bez přestání pršet. Muži putovali i v dešti, ale za chvíli byli celí promočení, proto se rozhodli, že vyhledají nějaké suché místo, kde by se mohli u ohně usušit a přenocovat tam.

Procházeli jednou malou vesničkou, na jejímž konci začínal les se skalami. Na samém konci vesnice stála malá roubená chalupa. Zrovna tam zacházel do dveří nějaký starší muž. Spatřil tři promočené mladíky a zavolal na ně:

"Dobrý den, mládenci, kampak v tom dešti?"

A mladí muži odpověděli: "Jdeme do lesa, vyhledat nějaký převis ve skalách, kde bychom se mohli trochu usušit a přenocovat."

Ale starší muž mladíkům nabídl: "Pokud hledáte nocleh v suchu, nabízím vám ho u nás v domě. Pojďte se usušit k nám. Zatopili jsme v kamnech."

Mladí muži nabídku rádi přijali. Starší muž jim představil svou ženu, která jim uvařila horký čaj na zahřátí. I tito dva staří lidé přišli Adrianovi známí. A přitom je nikdy neviděl.

Starému pánovi bylo asi již hodně let, přesto chodil vzpřímeně a měl v sobě jakousi živou jiskru. I jeho žena byla stará, avšak její pohyby byly stále ladné a oči měla tak krásné a mladé. Když se Adrian podíval do těch jejích hlubokých očí, náhle jako by ho polilo zvláštní teplé světlo. A hned v něm vyvstala otázka: "Odkud já ty oči znám? Kde já jsem ten hluboký pohled již viděl?" Ale nemohl si vzpomenout.

Mladí muži strávili se staršími lidmi opět krásný večer. Žena seděla spíše v tichosti, ale její muž vyprávěl úžasné věci, které mladé muže velice zajímaly. Jeho slova dopadala na úrodnou půdu.

Druhý den ještě mladí muži naštípali svým hostitelům dřevo, ale pak se museli již rozloučit. Všichni se rozjeli do svých domovů. Ne však na dlouho. Domluvili se na dvoutýdenní brigádě v lese, s tím, že mohou přespávat u starých lidí v chalupě.

A tak se opět sjeli. Přes den pracovali a večery trávili krásnými rozhovory. Čtrnáct dní uběhlo jako voda. A poslední večer donesl starý muž každému zabalený dar. Byla to jedna moc vzácná kniha. V ní všichni tři muži nalezli odpovědi na všechny své otázky.

Byli moc vděční za to, že se směli dozvědět všelikou pravdu. Ale stále jim to nestačilo. Cítili ve svých nitrech jakýsi tlak, který je neustále nabádal k nějaké činnosti. Avšak nevěděli si s tím zatím rady.

Až jednoho zimního večera, když se Adrian vracel domů, pohlédl na oblohu, která byla jasná a plná hvězd. Zastavil se a pozoroval svítící hvězdy. Náhle spatřil souhvězdí Orion - rytíře s mečem a štítem, jak tam hrdě stojí.

Tu se opět ozval silný hlas z Adrianova nitra. Vytryskla z něho velká touha a prosba být jako on! Rytíř, který bojuje za Pravdu a Světlo. I když mrzlo, ucítil Adrian náhle teplo po celém těle. A ač byl na místě zcela sám, zdálo se mu, jako kdyby za ním stál šik odhodlaných bojovníků.

Najednou měl tolik vnitřní síly, že by mohl skály lámat. Věděl, že ji nesmí nechat odplynout, ale musí ji plně využít.

Proto si řekl: "Ano, musím vytáhnout hlavy všem těm pštrosům, kteří je strkají do písku, musím probudit všechny ty medvědy, co spí zimním spánkem, musím zavolat ty bezstarostné motýly, kteří si jen tak létají, ano, musím ochránit všechny před těmi lstivými lišáky, též vyhnat hladové vlky a také divočáky, kteří rozrývají naši zem."

Tak vzpomněl si Adrian na svůj rytířský slib, který šel opět plnit.

Volám všechny muže, ale i ženy, nezapomněli jste snad i vy na slib, který je potřeba plnit?

A pokud vám vaše nitro říká "ano", nenechte ho bez splnění!

Orion



Komentáře k článku

 
Pôžička bez ručenia |

Vytvořenou službou WEP.sk - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránok